Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.Raphael a Amy a jak to bylo dál

23. 12. 2007

4.Raphael a Amy a jak to bylo dál

 

Raphael neměl ani sílu se za svými blízkými otočit.Hnal koně co to dalo a dělal,jakoby by byl úplně sám a tím si tak utišil smutek.Rozhodl se,že nejprve pojede do Ostrheinsburgu,hradu sice již zničeného,ale vždy plného nejrůznějších zlých bojovníků.Usoudil,že tam možná narazí na nějakého Nightmarova poskoka.Hrad byl vzdálený asi 20 kilometrů.Raphael tedy cestoval i s přestávkami pro koně docela dlouho.

Mezitím vším ale,Amy živořila ve tvrzi.Pomáhala Margaretě starat se o domácnost a když měla volný čas,věnovala se Siegfriedovi.Den po tom,co Raphael odjel,narazila ráno na Siegfrieda jak hledá v kuchyni něco k snídani:

,,Udělám ti…vám snídani…"Řekla zmateně Amy,neboť pořád si nebyla jistá jestli má rytíři tykat nebo vykat.

,,To budu velmi rád,a tykej mi klidně."Odvětil Siegfried a usmál se.

Amy mu s radostí udělala chléb s máslem a vítězoslavně mu snídani podala.Siegfried poděkoval,kousl si a dodal,že je to dobré.Amy se z toho poprvé začervenaly tváře a tak se hned otočila,aby si toho Siegfried nevšiml.Nakonec si vzala taky chleba a přisedla si ke stolu.

Siegfried si s ní povídal o tom,co si myslí o Soul Edgi a Soul Calibru.Amy se zmohla na jediné:

,,Myslím si,že jsou to zbraně které přinášejí jen neštěstí.Berou mi otce a životy druhých lidí.Nemám k tomu co víc říct…"Poté zase sklopila hlavu a nad něčím smutně přemýšlela.

,,Máš pravdu.Na to jak jsi malá tak jsi chytrá."Dodal Siegfried,ale tím jen sklíčenost Amy zvýšil.

,,Malá…?"Řekla podiveně Amy.V tu chvíli měla chuť spáchat sebevraždu.

,,Vždyť kolik ti může být,hádám že tak 12,13,když hodně přidám 15,víc ne."Řekl Siegfried a zasmál se…i když ne nadlouho-Amy vysupěla a rázně řekla:

,,Je mi 18!!!"

,,18!???"Divil se pro změnu rytíř a úsměv mu z tváře spadl.Poté pokračoval: ,,Když jsem tě ale viděl naposledy,vypadala jsi úplně stejně,a to bylo nějak před pěti nebo šesti lety.To není možné."

Amy úplně ,,zmrzla".Teď si teprve uvědomila,jak dlouhou dobu už s otcem na hradě strávila a že se u nich nic neměnilo,ona,otec,nic…jakoby se u nich zastavil čas.

,,Co…to má znamenat…?"Zeptala se roztřeseně.

,,Měla bys být už veliká paní,ale nejsi…"Odvětil neutrálně Siegfried a nevěděl co si má o tom myslet.

,,Dobře…musím teď do svého pokoje,omluv mě."Řekla tiše Amy a odešla i přesto,že ji Siegfried chtěl utěšit.

Rytíř tam seděl ještě dlouho a přemýšlel,proč tomu tak je.A pak ho napadlo,že je to temnotou.Bavil se o tom s Raphaelem.

,,Já jsem hlupák,že mi to nedošlo dřív.Nestárnou díky Soul Edgi."Řekl Siegfried a hodlal se to Amy vysvětlit.Přišel k jejímu pokoji a zaťukal na dveře.Nic.Zaťukal a zavolal,ale stále bylo ticho.Až se do schodů vyřítil jeden ze strážných volajíc na Siegfrieda:

,,Ta dívka,odjela na koni!Nepodařilo se nám jí zadržet."

,,Vy hlupáci!Že jste zase nechali otevřenou bránu!"Zavztekal se Siegfried a rozběhl se do stáje pro nějakého koně,i když ještě ho musel osedlat,vzít si své krystalové brnění a Soul Calibur.

Amy už mezitím velký kus cesty ujela.Rozhodla se,že otce dožene a vážně si o tom,že nestárne promluví.Jela co nejrychleji,aby ji Siegfried nemohl dohnat.Jela po celou dobu,až se začalo šeřit.Byla už z dlouhé jízdy bez přestávky velmi znavená,že přestala dávat pozor co se kolem ní děje.Z hloubi noci se za ní znovu objevil neznámý jezdec.Potichu dívku sledoval,až pobídl koně do běhu a než Amy stačila zpozornět,strhl ji k sobě na koně.Amy se snažila vytáhnout svůj rapír,ale měla smůlu-zbraň zůstala připásaná na jejím koni,který šel klidně dál.Jezdec jí držel ruku na ústech aby nemohla křičet a zajel s ní do blízkého lesa.Tam s ní z koně slezl a i přesto že se bránila,dal jí roubík do úst a poté svázal ruce.Když už Amy byla bezbranná,sundal si kápi a plášť.Amy při spatření jeho tváře vykulila oči.Byla to žena.vzala si z koně ještě meč a kopí s praporem a kamenným výrazem na Amy hleděla.

Hilde

Amy při spatření zbraní přejel mráz po zádech.Bála se,že ji chce zabít a tak jen přes roubík něco zamumlala.

,,Kdybych tě chtěla zabít,postačí mi na to meč.Tohle si beru kdyby mi tě chtěl ukrást ten rytíř nebo tvůj tatík."Odvětila jízlivě žena a zasmála se.

Amy sebou trhala když slyšela,jak se jim vysmívá,ale nebylo to nic platné.Ženě to činilo ještě větší radost.

,,Jsi ty ale nerudný zajatec.To že se tady budeš kroutit ti nepomůže.Utáhla jsem to dobře,věř mi."Odvětila neznámá bezohledně.

Amy se potom pokusila o ještě větší marnost a to utéct,neboť neměla svázané nohy.Uslyšela jen smích a pak ucítila jak jí ta ženská podkopla nohy.Spadla na prašnou lesní cestu a zničeně si přes roubík povzdechla.Neznámá žena si jí přitáhla za límec a podívala se do jejích vyděšených očí:

,,To nebylo rozumné.Teď ti budu muset svázat i nohy.No budiž,chtěla jsem pro dceru šlechtice aspoň malé pohodlí,ale ty ne a ne si nechat říct."Řekla žena a odvedla si Amy ke koni,kde vytáhla další provaz a svázala jí nohy.Potom vytáhla deku a na tu Amy posadila.

,,Tady budeš a budeš mlčet.Jsi moje návnada,tak se budeš chovat jak já chci."Rozkázala jí,sedla si pod strom a hrála si s ostřím svého meče.

Mezitím,Siegfried narazil na koně na němž Amy odjela,jak se pase na louce.Přivázal si ho polekaně tedy ke svému koni přes provaz a začal na Amy volat.Nic se však neozývalo.Došel k závěru,že už Amy Raphaela asi dohnala,a tak jel do Ostrheinsburgu.

Raphael už v Ostrheinsburgu byl.Dorazil tam před chvílí a procházel se po něm.Nikde nikoho neviděl ani neslyšel,až došel na hradní nádvoří,kde narazil na Sophitii,když chtěla vejít do zbytku jedné z hradních komor.

,,S tebou už jsem se také jednou setkal."Prohlásil nadřazeně.

Sophitie se ihned otočila a zrakem si Raphaela přeměřila.

,,Co zase vyvádíš za špatnost!To tys ukradl Soul Edge,to díky tobě temnota přetrvává!"Začala mu nadávat a vytasila meč.

,,Ale ale…nemáš mi co jiného říct,hlupačko?Já to myslel dobře pro svou dceru abys věděla.Domníval jsem se,že když máš také děti že to chápeš,ale asi jsem se zmýlil."Odvětil jízlivě Raphael a oči mu jiskřili červeně.

,,Porazím tě znovu,jako předtím.Ani bohové tě přede mnou neuchrání.Chci vědět všechno okolo Nightmara."Dodal ještě a vytasil rapír.

,,Tak do toho,neřekla bych ti to dobrovolně nikdy!"Vykřikla Sophitie a vrhla se do boje.

Raphael ji jen zastavil aby ho neuhodila rukou a napřáhl rapír tak,aby vykryl i ránu mečem.

Raphael

 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář