3.Raphael a Amy a jak to bylo dál
3.Raphael a Amy a jak to bylo dál
Ráno se Raphael z deky vyhrabal jako první,natáhl si své kožené rukavice a vzbudil Siegfrieda.
,,Pojď se mnou,přemýšlel jsem o všem celou noc a chci ti říci k čemu jsem dospěl."Pošeptal mu Raphael.
Siegfried ospale pokývnul a zanedlouho šel za ním.Amy stále spala.
,,Takže,potřebuji někam uschovat Amy,tady v té kobce ji nechat nechci.Pak se teprve vydám hledat informace o Nightmarovi a o tom,co vlastně zamýšlí.Nejdřív chci prostě pohodlí a bezpečí pro svou dceru,je to jasné?A tak se tě ptám,nevíš o nějakém takovém místě?"Zeptal se neutrálně Raphael,neboť v hloubi duše tušil že takové místo už asi neexistuje.
,,No…jediné místo které mi ještě zbylo je tvrz kde žije moje matka Margareta."Odvětil rytíř.
,,Tak to by nemusel být špatný nápad,ostatně tvrz bude pořád lepší než tohle a vím,že tvoje matka je hodná žena."Dodal Raphael a šel Amy vzbudit.Siegfried nic nenamítal a byl rád,že se Raphael toho úkolu chopil.
Raphael svou dceru probudil polibkem na čelo tak,jak to dělal vždycky.Amy otevřela oči a usmála se na něj.
,,Pusť mě k sobě sednout holčičko moje."Řekl Raphael a Amy mu udělala místo.
Raphael si nadzvedl plášť a posadil se.Potom Amy hladil po vlasech,vážně se na ní podíval a začal mluvit k věci:
,,Amy,budeš teď žít u Siegfriedovi matky.Je to hodná paní a bude ráda že tam bude mít společnost.A žije v rytířské tvrzi,bude se ti tam líbit."
Amy ho ale ani nenechala domluvit a protestovala:
,,Proč?Kam se zase chystáš tati!?"
,,Všude po světě ti teď hrozí nebezpečí,nesmíš se někde příliš ukazovat.Jistě si vzpomínáš na Nightmara…"Odvětil Raphael tiše a s co největší jemností,neboť věděl že toho zná Amy velmi dobře a hodně se to na ní podepsalo.
,,Znám…ale on ti hodně ublížil tatínku!Málem tě…zabil…"Řekla rázně Amy,ale na konci věty se málem rozplakala.
,,No,a zato že jsem nezemřel vděčím tobě.Mám tě radši než svůj vlastní život.Nepřežil bych kdyby se ti něco stalo.A proto já půjdu řešit všechny problémy okolo Nightmara a ty zůstaneš v bezpečí.Slib mi to."Naléhal Raphael.
,,Slibuji…"Odvětila Amy,ale v duchu si tím nebyla tak jistá.
Raphael jí přesto důvěřoval a řekl jí jen,že až bude připravená tak se vyrazí na cestu.
Mezitím se Raphael vypravil do města koupit jiný kočár.Sice sehnal ne tak pěkný jako měl on a také mnohem menší,ale koně byli zase černí.Rychle tam pak dal zavazadlo a odvedl do kočáru Amy.Siegfried za nimi vyšel ven opět zahalený v kápi a plášti.
,,Pojedeš se mnou?"Zeptal se ho Raphael.
,,Jestli můžu."Odvětil s trochou humoru rytíř a nasedl si vedle Raphaela.
Raphael pobídnul koně a jelo se.Po chvíli se rytíře zeptal znovu:
,,Proč jsi dnes zase zahalený?"
,,Mám totiž tohle."Řekl Siegfried a nadzvedl trochu plášť.Z pod skulinky bylo vidět brnění,jenž vypadalo jako Soul Calibur.Bylo vyrobeno s totožných jakoby ledových krystalů.
,,Nádherné."Pochválil Raphael.
Siegfried se jen usmál a pak už po celou cestu Raphaela navigoval.
Cesta do Německa z Rumunska byla dlouhá.Oba muži ji snášeli celkem normálně,akorát Amy se zase hlavou honily myšlenky.Čím dál víc se dívala na Siegfrieda a začínal jí být sympatický,i když on ji bral pořád jako dítě.Nikdy nic takového necítila,až teď s ním.Přesto netušila jak mu to dát najevo,cítila se divně.A nejvíc ji zneklidňoval otec,který jakoby snad něco tušil a vždy když se na rytíře usmála,přísně ji přejel pohledem.
Za celou cestu se kupodivu nic nestalo.Alespoň Raphael i Siegfried si to mysleli…nenápadně je totiž sledoval onen tajemný jezdec.Nikdy se však nepřiblížil natolik,aby jeho přítomnost mohli odhalit.Jel jen podle stop koní a rýh od kočárů,případně se zeptal kolemjdoucích kam kočár směřoval.Asi za necelý měsíc,při stálém tempu konečně všichni tři dorazili do tvrze.
Raphael dceru vyvedl ven a za ruku ji odvedl před Siegfriedovu matku.Margareta Amy uvítala a pak přivítala i svého syna.Raphael se po odpočinku s rytířem domluvil,že dál pojede sám a on ať tu zůstane střežit Amy.Amy seuž po otci stýskalo teď.Raphael jí hladil a utěšoval,ale nebylo to nic platné.Doufal,že se za ní ve zdraví vrátí a bude se jí moci věnovat jako teď.Proklínal Nightmara za to že mu znovu ničí život a večer se díval ve svém pokoji z okna,neboť se rozhodl tu jednu noc zůstat.Smutná dcera za ním zanedlouho přišla.
,,Copak tu děláš,už neplakej,no tak…"Odvětil potichu Raphael a přitisknul si jí k sobě.
,,Já tě nechci znovu ztratit,zase tě tak dlouho neuvidím."Řekla mu Amy.
,,Slibuji ti,že se vrátím,tak jako vždycky."Ujistil ji Raphael.
,,Tatínku,můžu dnes spát vedle tebe?"Zeptala se ho Amy najednou.
Raphael sice Amy jakkoliv choval,objímal a hladil ale nikdy neležela vedle něho.Nikdy ho to nenapadlo jí to ani nabízet,ale bral to s klidem-je to jeho dcera a je jí po něm smutno.I když dcera většinou s otcem nespí,neviděl v tom nic špatného a tak svolil.Když se setmělo,šli oba spát.Amy se k otci přitulila a usnula jako anděl.Když ležela vedle něho,zcela ji opustil strach.Raphael cítil jak hřeje a jak se o něj její křehké tělíčko opírá.Napadlo ho,že je to vlastně jediná žena která měla kdy právo vedle něj takhle ležet.Po chvíli si ale řekl,že se mu hlavou honí zase nějaké hlouposti a usnul také.Nechal si zdát o tom všem,co s Amy kdy prožil.A pak nastal čas který vždy všechny naše sny zhatí a to ráno.Zakokrhal kohout a Raphael se ze všech hezkých představ probral.Jak sebou lehce pohnul,vzbudil i Amy.Ta jen prohodila jak se jí hezky spalo a znovu to,jak jí bude smutno.Raphael jí opět políbil na čelo a vstal.Amy pak vstala také a odešla si převléct noční košily za šaty.Raphael se oblékl do kabátu a šel dolů do kuchyně,kde už seděl Siegfried.Když se pak dole sešla i Margareta a Amy,rozhodl se Raphael vyrazit.Vzal si jednoho z černých koní,pár zlaťáků a rapír.Poté se se všemi rozloučil a nasedl.Nečekal a koně rychle pobídl.Amy za ním jen smutně hleděla a to až do doby,kdy se jí pomalu ztratil z dohledu.