6.Příběh o Siegfriedovi
6.Příběh o Siegfriedovi
Další den se Siegfried vzbudil.Připadalo mu,jakoby se znovu narodil...spal nejmíň věčnost.Najednou měl zpět i svou mysl.Nic mu nerozkazovalo,koho má zabít,nic z něj nevysávalo energii...konečně se zase cítil svobodný.
Přesto nezapomněl na dívčina slova ze včerejšího dne.Musí neprodleně napravit své hříchy.Poprvé v životě si po tomto rozhovoru uvědomil,jakou hrůzu spáchal a kolika lidem tím ublížil.Bylo mu to líto...
Nicméně řekl si,že je již pozdě všeho litovat a že bude lepší,když se vydá na své nové putování,jehož cílem bude napravit své chyby.Inu vzal si svůj Requem a odešel.
Procházel lesem,který obklopoval chrám.Šel pěšky,neboť kůň mu poté,co ho pohltila temnota,utekl.
Najednou ho však zachvátil divný pocit a zastavil se...začala se mu třást ruka.
A po nenadálem chvění se proměnila v zelený temný pařát,jenž se podobal tomu,který měl jako Nightmare.
Siegfried se vyděsil a druhou rukou ho zachytil.Když se pak pařát proměnil zpět v ruku,Siegfried se nenávistně podíval před sebe...
....a řekl: ,,Temnota mě nepřestala pronásledovat!Soul Edge musí ještě existovat!"
Tušil,že zlo se určitě tak snadno zničit nedá.Bude se muset zbavit pronásledování temnoty a pomoci dobru k vítězství.
,,Kéž bych jen věděl kam jít..."Prohlásil poté trochu posmutněle.
Nakonec si však vzpomněl na svou matku.Ji přece neztratil.Doufal,že ho ještě po tom všem k sobě přijme.Inu,chtěl se pokusit o usmíření a vydal se tedy směrem ke své tvrzi.Po několika týdenním putování spatřil svůj domov...jestli ovšem ještě nějaký má.Se smíšenými pocity šel požádat stráže o vstup.
,,Kdo jste?"Ozvalo se za bránou.
,,Sir Siegfried Schtauffen."Odvětil nejistě Siegfried.
,,Jaký to vtip!Sir Siegfried je už přeci dávno po smrti!"Zasmáli se stráže a už už chtěli zavřít okénko v bráně.
,,Tak mě nechte mluvit s Margaretou!Mojí matkou!"Rozkázal Siegfried.
,,Vy ji znáte!?V tom případě ji tedy zavolám.Ale jestli jste nějaký mazaný pobuda...!"Varoval strážce a vydal se Margaretou.Margareta ochotně přišla a pohlédla do okénka.
,,Ó můj bože!Je to Siegfried!Můj syn žije!"Vykřikla radostně matka a nechala bránu otevřít.Ihned se k Siegfriedovi rozeběhla a objala ho.
Siegfried ji také objal,i když v láskyplných gestech se příliš moc nevyznal.
,,Myslela jsem,že jsi mrtvý!"Řekla mu matka,plačící štěstím.
,,Ne matko,ale mám ti toho tolik co říct."Odpověděl Siegfried a bál se,že všechny ty skutečnosti ji raní na srdci.
,,Pojď synu,povyprávíme si vevnitř.Vypadáš velmi unaveně."Prohlásila Margareta a odvedla syna dovnitř.
Když Siegfried vstoupil do malé komory v pevnosti,usadil se ke stolu a chytl matku za ruce.
,,Víš,musím ti říci několik věcí.Jsou to...jsou to věci nevhodné ke cti rytíře a vůbec ke cti člověka."Řekl Siegfried a sklonil hlavu.
,,Synu,o čem to mluvíš?"Zeptala se nechápavě matka.
,,Zabil jsem svého otce,zabil jsem Sira Stefana z Ostrheinsburgu,zabil jsem spoustu prostých lidí a nakonec jednu malou dívku!"Odvětil křečovitě Siegfried a málem se rozplakal.
,,O můj bože!"Vykřikla Margareta a dala se sama do pláče.
,,Já to věděl,že to nebudeš schopna snést,ale nechtěl jsem ti lhát..."Prohlásil upřímně Siegfried.
,,Omluv mě."Řekla matka a s rozslzenýma očima někam odešla.
,,Jsem hlupák..."Řekl si sám pro sebe Siegfried a mlčky zůstal sedět za stolem.