Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.Příběh o Siegfriedovi

23. 12. 2007

2.Příběh o Siegfriedovi

V chaosu a se smíšenými pocity hnal Siegfried svého zpěněného koně lesem.Nezastavoval se,neohlížel se...připadal si jako v nějakém zlém snu,ze kterého doufal,že se probudí.Nic se však nedělo.Stále jen jel a slyšel dusot koňských kopyt.Rozhodl se tedy konečně zastavit.

,,PRRRR!"Vykřikl Siegfried a zatahal koně za uzdu.Když utahaný kůň zastavil,sesednul z něj a svalil se o kousek dál na zem.

,,Co jsem to jen udělal..."Prohlásil téměř tiše.

Ležel,hleděl do nebe a vyčítal si to.Jak by jen mohl vrátit čas?Popadlo ho šílenství a beznaděj.

,,Ne,už není cesty zpět.Když se mi nepodařilo být dobrým rytířem,stanu se temným a zabiju každého kdo mi vstoupí do cesty!!!"Zakřičel najednou Siegfried,až se mu málem splašil kůň.

,,Ano,to je určitě můj osud...nemůžu už jinak,nemůžu."Říkal si jízlivě.Vstal a se zlostí v očích se podíval na meč Requem.

,,Ty bys na to byl příliš slabý.Potřebuji něco lepšího..."Prohlásil a tu si náhle vzpomněl na legendu o Soul Edge.Bájném meči,jehož sílu nepokoří nikdo.Šíleně se usmál a nasedl zpět na koně.Rozhodl se Soul Edge najít.

Putoval tedy krajinou.Mlčky z koňského hřbetu pozoroval živoření lidí.Když se ale pak náhodou někoho zeptal na Soul Edge,každý se mu vysmál a řekl,že je to jen báje...jen pohádka.Siegfrieda to velmi rozhořčovalo a začal vše kolem sebe nenávidět ještě víc.Uvědomil si,že si bude s hledáním muset poradit sám.Inu napadlo ho,že nemusí Soul Edge získat jako první...zatím by mu stačilo jen něco jemu podobného.Vzpomněl si na Sira Stefana,s nímž měl jeho otec dobré vztahy.Několikrát už u něho na hradě Ostrheinsburgu byl.Sir Stefan vlastnil Grimblade.Byl to meč se silou podobnou Soul Edge a pověsti o něm se šířily široko daleko.A tak se Siegfried vydal do Ostrheinsburgu.

Po několika denním putování konečně spatřil honosný hrad.Pobídl koně a přijel až k bráně.

,,Kdo jste?"Zeptal se ho jeden ze strážců.

,,Sir Siegfried Schtauffen,syn Sira Fredericka."Odpověděl Siegfried.

,,Oh,to jste vy!Promiňte že jsem vás nepoznal.Račte vstoupit!"Odvětil strážce a otevřel hradní bránu.

Siegfried vjel dovnitř,rozhlédl se a sesedl z koně.

Siegfried-Soul Blade

Poté si nechal koně ustájit a vydal se Stefanem.Procházel hradními chodbami a prohlížel si výzdobu.Po celé chodbě bylo vždy několik obrazů.Dobře si pamatoval,že Sir Stefan má rád umění.Brzy však uviděl i portrét svého otce.

,,Otče...."Řekl tiše a obraz jakoby ho okouzlil.

,,Sire Siegfriede!Hledal jsem vás!"Ozvalo se najednou za jeho zády.Když se otočil,spatřil Sira Stefana.

,,Zdravím vás...Sire."Odpověděl trochu vylekaně Siegfried.

,,Také vás zdravím!Už jsem vás dlouho neviděl,vyrostl jste od té doby!"Spustil Sir Stefan tak jak to měl ve zvyku.

,,Oh,děkuji,ale přišel jsem se vás hlavně zeptat jestli bych tu u vás nemohl chvíli zůstat."Odvětil Siegfried.

,,Ale samozřejmě že můžete!Na mém hradě je každý dobrý člověk vítán!"Prohlásil Stefan radostně.

Siegfriedovi po této větě přejel mráz po zádech...já a dobrý člověk?Říkal si v duchu.

,,Inu dovolte abych vám váš pobyt zde zpříjemnil pozorováním umění a večerní hostinou."Nabídl Stefan Siegfriedovi.

,,Děkuji mnohokrát,jsem velice poctěn."Odpověděl Siegfried.

Bylo mu jasné,že se musí Stefanovi zalíbit.Musí se stát jeho nejlepším přítelem,aby mu svěřil všechna svá tajemství...hlavně to,kde ukrývá Grimblade.A tak se Siegfried nechával rozmazlovat.Spolu se Stefanem obdivoval umění,diskutoval a poslouchal jeho pochvaly.Stefan byl důvěřivý a ani ve snu by ho nenapadlo,co Siegfried chystá.

Siegfried na oko vypadal přátelsky,ale ve svém pokoji už promýšlel,jak Stefana zabije a chopí se meče.Vražda šlechtice však nikdy nebyla nic jednoduchého obvzlášť,když měl hrad plný vojáků.Jednoho dne při hostině se však všechno zjednodušilo...

,,Válka!?Španělští vojáci na nás chtějí zaútočit!?"Vykřikl udiveně Stefan a vstal od stolu.

,,Ano Sire.Přibližně za dva dny jsou jejich vojska tady."Odpověděl posel.

,,Probůh...tak v tom případě budeme muset bojovat.Přijde čas použít Grimblade..."Prohlásil Stefan zdrceně a s povzdechnutím se posadil zpět na židli.

Siegfried ho utěšoval,ale v duchu se radoval.Konečně přijde jeho šance.V bojovém shonu si smrti šlechtice nikdo nevšimne....

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář