5.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
5.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
Raphael svůj pláč ne a ne zastavit.Oči už měl celé napuchlé,ale vždy když se na Amy podíval,tak mu to prostě nedalo.
,,Ne..neplač."Řekla náhle tichounce a roztřeseně Amy.
,,Amy...nesmíš umřít,musíš to vydržet,ještě chvíli,prosím!"Odpověděl plačtivě Raphael a pozoroval její unavené oči.
,,Pomoc!Pomozte jí k čertu někdo!Potřebuje doktora!!!"Zakřičel nakonec zoufale Raphael,ale všichni ho ignorovali.Strážím byl život vězňů ukradený.
Raphaelovi nezbývalo než čekat,jestli se nestane zázrak.Po nějaké chvíli už nastalo úplné ticho...i Raphael si uvědomil,že slova nyní nemají žádnou cenu.A tak se přitulil k Amy a zavřel oči.Když mají zemřít,tak ve spánku,řekl si.
,,Útok!Pevnost byla napadena!!!"Ozýval se křik vojáků zvenku.
Raphael sebou trhnul a okamžitě zbystřel.Doufal,že se ho vydal někdo zachránit,že se stane zázrak.
Byly slyšet i výstřely z děl,pravděpodobně z nějaké lodi...
,,Prosím,prosím...bože,tady jsme..."Procedil mezi zuby nadějně Raphael.
Ona loď úspěšně bombardovala hradby vězeňské pevnosti.
,,Tady!Tady jsme!!!"Křičel Raphael.Chtěl se podívat z okna,ale pouta ho nepustila.
PRÁSK!Ozvalo se a kus zdi se zhroutil.Raphael zakryl Amy vlastním tělem,aby na ní nespadli kamínky a prach.Poté opatrně otevřel oči...a skutečně.Po moři se plavila veliká plachetnice...skoro taková,jakou míval jeho otec.
,,Tati...jsi to ty?"Řekl slabě Raphael,a zasněně pozoroval loď,jenž pomalu k věznici připlouvala.Zanedlouho vyslala člun s pár lidmi.Raphael jemně zacloumal s Amy.
,,Dceruško,prober se,už jsme zachráněni!"
Amy však jen pootevřela oči a mlčela.Raphael byl čím dál neklidnější a doufal,že se jí pomoci dostane co nejdřív.Když pak člun připlul,vystoupil z něj jeden jeden pirát s černými vlasy a přísným obočím.
,,Tak už budete volní,ta pouta sem!"
Raphael k němu natáhl spoutané ruce a okamžitě ho poznal.
,,Maxi!Nemýlím-li se!?Brachu!"Řekl mu nadšeně.
,,Jasně,jsem to já,ale popovídáme si až na lodi,koukám,že tahle dívčina potřebuje pomoc."Odpověděl Maxi,přesekl pouta a pomohl Raphaelovi vstát.
,,Já ji vezmu,ty už jdi do lodi,jsi příliš oslabený."Nakázal Maxi a Raphael se s zoufalým výrazem přemístil do člunu.Když pak nastoupil i Maxi s Amy,veslaři se rychle vydali k lodi.
,,To je tvoje dcera?"Zeptal se Maxi Raphaela.
,,Úplně vlastní ne.Adoptoval jsem ji...ale mám ji rád víc než cokoli na světě."Odpověděl Raphael a sevřel Amynu ruku.
,,Dobře tedy,snad jí náš lodní doktor pomůže."Řekl Maxi a podíval se na bezmocnou dívku.
Když pak dorazili,Maxi s Amy v náručí rychle spěchal za doktorem.Raphael se jen zastavil a s prázdným výrazem pozoroval všechno kolem.Jakoby se vrátil do doby svého mládí...jakoby se vrátil v čase...skoro nic se nezměnilo...tu si vzpomněl na otce.
,,Je tu Cervantes De Leon?"Zeptal se roztřeseně.
,,Tady jsem,synu."Ozvalo se z horní kajuty a posléze z ní vystoupil stařičký vousatý pirát,s velice zvláštníma očima divnou barvou kůže.
,,Otče,co se ti to stalo?!"Zeptal se ho Raphael.
,,Synu,to je na dlouhé vyprávění.Jdi raději opatrovat tu zraněnou dívenku.Vypadá to,že tě potřebuje."Řekl mu Cervantes a kývl na něj.
Raphael na něj také kývl a ještě jednou si ho pořádně prohlédl.I když se vzhledově změnil,svou důstojnost neztratil...pak se rozeběhl směrem do kajuty,kde se právě chystala Amyna operace.
Přířitil se co nejrychleji k její postely a stiskl jí ruku.
,,Amy,Amy!Jsem tu s tebou!Neboj se,dobře to dopadne!"Uklidňoval jí Raphael a pozorně na ní hleděl.
Amy jen celá zpocená oplatila Raphaelovi pohled a pak se dívala do stropu.
,,Vy jste otec že ano?Pojďte prosím nachvíli sem."Rozkázal Raphaelovi doktor,a když k němu Raphael přišel,začal mu potichu říkat:
,,Rána ošklivě zhnisala.Kdyby to takhle zůstalo ještě pár dní,museli bychom nohu amputovat.Ale jelikož došlo k hlubokému probodnutí,určitě se svaly už nezahojí úplně a jizva bude velká.Bude moci chodit,ale už nebude nikdy tak pohyblivá jako dřív."
Raphael naklonil hlavu zpět od doktora a pevně zavřel oči.
,,Dobře tedy.Hlavně vás prosím doktore,operujte ji co nejjemněji,nechci aby trpěla..."Řekl po chvíli a vrátil se zpět k Amy.Doktor vzal desinfekční medicínu,nalil si kousek na hadřík a začal ránu čistit.Velmi to pálilo,a tak Amy zasténala bolestí.Raphael ji jen uklidňoval a v duchu se modlil.Poté vzal doktor malé nůžky a začal z rány vystřihávat zhnilé části.To už bolestí plakala,ale nehýbala se.Raphael ji nepřestával utěšovat.Nakonec přišla nejhorší část,a to zacelení rány.Doktor si nahřál nad ohněm kus železa a otočil se směrem k Amy.V dívčiných očích byl vidět nevýslovný strach.
,,Amy,zavři oči a mysli na to,jak jsme zase spolu a šťastní!"Řekl jí pevně Raphael a stiskl ji ruku ještě víc.Tu se rozžhavená železná tyč dotkla rány.
,,AAAAhhhhhhh!!!!!!Taaatiii!!!!"Křičela Amy.Naštěstí tento zákrok netrval dlouho,a bylo po operaci.Nakonec doktor zacelenou ránu zavázal.Amy hlasitě vydechovala a celá se zpotila.Raphael si vzal čistý kapesník a otíral jí slzy a pot z čela.
,,Už je po všem.Budeš zdravá."Řekl jí Raphael,i když si byl dobře vědom toho,co mu řekl doktor.
,,Jsi velmi statečná dívka.Teď už ti jen tatínek bude ránu převazovat.Bude po bolesti."Přidal se doktor,poplácal Raphaela po rameni a odešel.
Raphael tam ještě dlouho mlčky vedle ní seděl a svíral jí ruku.Počkal,až usne,a pak opatrně svou dlaň ze sevření vyndal.