4.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
4.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
Slunce svým svitem pozvolna zalilo lesní krajinu,i střechu Raphaelova nynějšího zámku,až proniklo oknem přímo k Amy a osvítilo její ospalý obličej.Jak krásně se vyspala!Nemohla si vynachválit měkkost šlechtické postele.
Protáhla se a šla se podívat,jestli Raphael ještě spí.Jeho pokoj už byl však prázdný,a tak se ho vydala hledat.Skoro si až myslela,že je pryč,až ho uviděla,jak venku před zámkem sedí na schodech a němě pozoruje krajinu.
,,Tati...?"Zeptala se ho tiše.
,,Dceruško...já věděl že přijdeš...musím ti něco říct."Začal Raphael a poklepal na místo vedle sebe,aby si k němu Amy přisedla.
,,Chci se vydat za svým otcem do Španělska.Je to velice důležité a týká se i dalších záležitostí,o kterých jsem ti ještě nevyprávěl...hlavně o temném meči Soul Edge..."
A tak Raphael Amy vyprávěl všechno,co se mu přihodilo než ji potkal a všechno to,co s oním mečem šlechta zamýšlí.Nakonec vyprávěl o jeho otci...
,,Viděl jsem ho už dávno,to jsem byl ještě mladík.Cestovali jsme spolu po moři,ukázal mi svět...a pak si má matka našla Fredericka Sorela a můj pravý otec nás opustil a už jsem ho od té doby nespatřil.Byl to jediný člověk,který se ke mě choval hezky...mimo tebe,moje princezničko."
Dokončil vyprávění Raphael a obejmul Amy.
,,Nikdy,nikdy se ti nic zlého nestane...nedopustil bych to...budu tě už navždy ochraňovat...jsi světlem mého života Amy,na to nikdy nezapomeň."
Řekl tiše Raphael,načež se Amy jemně rozslzely oči.Ještě jednou se k Raphaelovi pevně přitiskla a chytila se jeho košile...načež se Raphael jen mlčenlivě podíval zpět do krajiny...
Nechtěl dávat najevo příval svých citů...ale uvnitř,uvnitř plakal...potom,co se trochu uklidnil,se Amy zeptal:
,,Ty se mnou chceš jet do Španělska?Bude to ale velmi nebezpečné,i když sama tu také zůstat nemůžeš...poraď mi..."
,,Pojedu s tebou!"Řekla Amy docela rázně.
,,Dobře tedy...ale nejdřív se budeš muset alespoň trochu naučit bojovat.Nechci riskovat,aby se ti něco přihodilo.Začneme ihned."Rozkázal neotřesitelně Raphael,s hrdým výrazem vstal a chytil Amy za ruku.Poté nakázal Amy,aby zůstala v hlavní hale,a přinesl jí šavli.
,,Tohle je Albion.Šavle lehká,jako samotný vzduch..."Prohlásil Raphael a zasněně přejel prsty po jejím ostří.
,,Bude tě ochraňovat,když už nebudu moci já.Nechť ti dobře slouží."Pokračoval a podal Amy zbraň.Amy ji opatrně chytila a dala si ji před sebe.Poté si Raphael vzal svou šavli a zaujal šermířský postoj.
,,Takhle se postav.Nadlehčuj si nohy,dej si ruku v bok,pohupuj se lehce."Nakázal jí Raphael.
Amy poslechla každý otcův rozkaz.Zanedlouho pochytila každý jeho pohyb a připadala si stejně jako on...jako kdyby tančila.Připadalo jí,že ji nikdo nemůže přemoci...s Albionem v ruce si připadala v bezpečí...
Tréninku Raphael obětoval týden.Poté už se s Amy chystal na velkou výpravu do Španělska.Když už pak ze svého nového domova odcházeli,Raphael se na něj ještě naposledy podíval a řekl:
,,Neboj Amy,ještě se sem vrátíme."
Osedlali si koně a mířili směrem k přístavu.Jeli dlouho,i když Francie zase nebyla tak veliká.Když poté dorazili,Raphael koně prodal,neboť ty s sebou na loď vzít nemohli,a šel najít prázdná místa na lodích plavících se do Španělska.Amy zůstala čekat.Nakonec se k ní Raphael vrátil se zprávou,že je volná jen jediná loď.Přesto že to byla ta nejchudší loď,rozhodl se místo na ní vzít a nastoupil spolu s dcerou.
Na lodi byla směsice všech různých vrstev lidí.Někteří z nich vyhlíželi obzvláště nebezpečně,a tak Raphael držel Amy od nich co nejdál.Bohužel si nevšiml,že cestujícími na lodi jsou i vojáci ze šlechtických úřadů,jenž ho nedávno pronásledovali.Nic netušící Raphael se s Amy klidně procházel po palubě...to už si ho však velitel vojáků všiml a nespouštěl z něj oči.Počkal,až Raphael a Amy sejdou ke kajutám,a pak zavelil útok.
,,Oh ne!Vy šlechtičtí psi!!!"Zakřičel Raphael a vytáhl proti vojákům šavli.Chvíli se bránil,avšak bylo jich příliš mnoho,než aby je mohl přemoci.Některé i zabil,ale pak už ho chytili,nebylo kam utéct.
,,Tak už tě máme ty bídáku!Zhebneš v base!"Řekl rázně velitel Raphaelovi,kterého už držela stráž.Poté si všiml dívky za ním,držící v ruce Albion.
,,A co ty holčičko...tebe jsem už jednou viděl!"Pokračoval velitel a zamračil se.
Tu do toho vstoupil Raphael:
,,Amy,tobě se nic nestane!Řekni,že se mnou nemáš nic společného!"
,,Pusťte mého tatínka!"Zakřičela Amy a hotovila se k boji.
,,Tatínek,jak dojemné...zatkněte ji taky!Kryla ho!"Zaburácel hlasitě velitel,načež Amy proklouzla strážím až k němu a špičkou Albionu ho sekla do tváře.
,,Aaaau!Ty malá mrcho!"Zavyl velitel a vlastní šavlí ji probodl nohu.
Amy zakřičela bolestí a skácela se na zem.
,,Aaammmyy!!!Pusťte vy nelidské zrůdy!!!"Křičel Raphael,až ho jeden ze stráží umlčel pěstí....poté už Raphael dlouho nic neviděl a neslyšel...až se probudil...otevřel oči,a spatřil před sebou jen nazelenalou zeď,na rukou měl pouta,a v náručí mu ležela Amy...
,,Amy,dceruško...co jsem ti to jen udělal?"Řekl plačtivě Raphael.
Amy se jen pohnula,ale nic neřekla.Na noze měla zaschlou krev a rána už ošklivě zhnisala...
,,Amy?Amy!Řekni něco!Prosím!Ne,ne nesmíš mi zemřít!To nepřipustím rozumíš!"Řekl pevně Raphael,ale Amy se na něj jen slabě podívala a posteskla si bolestí.
Raphael si utrhl kousek košile a zavázal Amy ránu,i když příliš velký efekt to nemělo.
,,Amy,dostaneme se odsud,neboj se!"Povzbuzoval jí Raphael.
Přesto však stále slyšel jen to posmrtné ticho...poprvé pocítil strach a úzkost...a smutek...Raphael už to nakonec nevydržel,přitiskl k sobě Amyno skoro nehybné tělíčko a rozplakal se.