2.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
2.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
Raphael spíše podřimoval...neustále si v hlavě všechno srovnával.Když se začalo rozednívat,probudil se.Vzbudili ho lidské hlasy a kroky,díky nimž křupaly větvičky a šustilo spadané listí.Raphael se okamžitě připravil k útěku.Nebylo pochyb o tom,že to jsou vojáci ze šlechtických úřadů.Jestli se jim dostane do rukou,může se rozloučit se životem.
Naložil si tedy svůj skromný náklad,nasedl na koně a vyjel z lesa.Bohužel ho jeden všetečný voják zmerčil a ihned upozornil ostatní.Raphaelovi tedy nezbylo nic jiného,než se zkusit ukrýt ve městě.Hnal koně co nejrychleji.Když už spatřil začátek města Rouenu,z koně sesedl,vzal si jen zbraň a poslal zvíře do nedaleké houštiny.
Teď už Raphael utíkal po svých.Kolemjdoucí však o jeho problémy nejevili zájem a ignorovali ho.Raphael se neměl kde ukrýt.Vojáci už mu byli zanedlouho v patách,jelikož také jeli na koních.Raphael se dral davy měšťanů kupředu.Naneštěstí městské bohaté vrstvy s vojáky spolupracovali a skoro každý měšťan je na utíkajícího Raphaela upozornil.Raphael začal být čím dál unavenější,a jeho běh se záhy změnil na zoufalou chůzi.Když už překonal měšťanskou část města,ocitl se v té méně hezké čtvrti...říkalo se jí chudá čtvrť nebo slum.Žili zde jen žebráci a chudáci.Šlechtice,nebo měšťana byste tu hledali marně.
Proto když se Raphael tudy belhal,všichni na něj vzhlíželi jako na zázrak a prosili ho o almužnu.Raphael se je snažil ignorovat a pokoušel se ještě kousek ujít.Už se únavou opíral i o zdi a srdce mu rychle bušilo.V tom se před ním objevila mladá dívenka.Bylo vidět,že rovněž patří mezi žebráky.Měla na sobě roztrhané oblečení a rozcuchané rusé vlasy,sepnuté do dvou culíků.
,,Chyťte ho!Už nemůže být daleko!"Ozývalo se za Raphaelovými zády.
Raphael na dívku nadějně pohlédl a řekl jí: ,,Prosímtě,můžeš mě někde ukrýt?Prosím,dám ti cokoliv jestli mě schováš před těmi vojáky!"
Dívka,aniž by něco řekla,chytila Raphaela za ruku a ukryla ho do svého slumu,seskládaného ze dřeva a všeho,co se dalo v chudé ulici najít.Raphael se skrčil a ani nedutal.Sama čekala venku,až vojáci přijdou.Netrvalo to dlouho...
Přiběhl k ní samotný generál,pohrdavě se na ní podíval a hlasitě řekl:,,Nevidělas tu běžet muže ve šlechtickém oblečení!?"
Dívka kývla a pak ukázala směr.Vojáci se tamtudy ihned vydali.Raphael všemu pozorně naslouchal a potom,co ho dívka vojáků zbavila,si tiše oddechl.Když pak z dohledu zmizel poslední voják,dívka se k Raphaelovi vrátila.
,,Děkuji ti.Nevýslovné díky."Řekl jí Raphael a podíval se na ní.Dívka jen lehce pokývla a mlčela dál.
,,Máš tu nějaké rodiče?"Zeptal se jí.
Dívka smutně sklonila hlavu a pokývala hlavou,že ne.
,,A...jakpak se jmenuješ?"Zeptal se ještě Raphael.
,,Amy..."Odpověděla mu tichým tenounkým hláskem dívka,že se k ní Raphael musel naklonit,aby ji vůbec slyšel.
,,Já jsem Raphael...Raphael Sorel."Pověděl jí Raphael a čekal,co se bude dít dál.
Nedělo se však nic.Amy se na něj jen pořád upřeně dívala,jakoby by byla omámená.
Raphael to nevydržel a prohodil: ,,Co na mě pořád tak koukáš?"A trošičku nechápavě se zatvářil.
Amy zase sklonila hlavu,a řekla: ,,Táta...ty stejný..."
Raphael vstal a přistoupil k ní.Smysl její věty na něj zapůsobil.
,,Chceš říct,že ti připomínám tvého tátu?"Zeptal se jí a hleděl do jejích zelenkavých očí.
,,Mého,i tvého..."Řekla mu a také se mu podívala do očí.
,,Ty znáš mého otce!?Kde je!?"Zeptal se překvapený Raphael a chytil Amy za rameno.
,,Odplul."Odpověděla Amy.
Raphael skoro až nevěřil,že toho tahle chudá dívka ví tolik.A navíc,přišla mu docela zvláštní...
,,Nemáš hlad?Koupím ti něco k jídlu jestli chceš."Nabídnul jí.
Amy kývla.
Procházeli spolu město,při tom dávali pozor,jestli tu ještě nejsou vojáci.Naštěstí ti už odešli,a tak se mohli procházet beze strachu.Raphael Amy koupil sýr a chleba.Hladová dívka se do jídla ihned pustila a tiše poděkovala.Raphaela hřálo u srdce,že je jí s ním dobře.Ještě nikdo si ho takhle nevážil...Pak mu ještě bylo líto,že taková hezká dívenka má tak otrhané a špinavé šaty,a tak jí koupil nové a také jí pořídil nové boty,neboť její boty už také byly prochozené.
Nakonec Raphael přemýšlel,kde by mohl tady ve Francii bydlet.Pak si vzpomenul,že kousek odtud nedávno viděl na prodej malý zámek.Došel s Amy až na okraj města.Amy se zastavila a smutně koukala.Raphael si toho ihned všiml a najednou mu došlo,že už nemá to srdce ji tu nechat.Přistoupil k ní a řekl: ,,Jako jedinému člověku ti vděčím za svůj život.Ještě mi nikdo takovouto pomoc nenabídl...za to,že jsi mě ukryla,se o tebe budu starat,jestli chceš..."
Po těchto slovech se tvář dívky konečně rozjasnila a v jejích doposud smutných očích zazářily jiskřičky naděje.Dokonce se i slabě usmála a pokývla.Raphael ji tedy posadil na koně a sám si sedl za ní.Držel koni uzdu a zároveň se dotýkal i Amyných ramen...už dlouho necítil dotek jiného člověka.Amy byla zjevně velice ráda.Nikdy nedávala své emoce najevo a mluvila jen v nejnutnějším případě.Přesto se vedle Raphaela cítila bezpečně a doufala,že bude její život konečně hezký.
Přesto byl Raphael stále trochu vnitřně zmatený.Takhle se nikdy nechoval.Veze si s sebou úplně neznámé dítě.Jakoby je ale oba něco spojovalo...snad ta dnešní příhoda s vojáky?Kdo ví...proč ho mezi všemi lidmi zaujala zrovna tahle chudá dívka?Možná,že se k němu jako první zachovala mile...Při této myšlence Raphael přivřel oči...mile...to slovo doposud ani neznal.Putovali potichu dál,až už v dálce uviděli onen zámek,který měl Raphael na mysli.
Nebyl tak veliký jako sídla rodu Sorelů,za to však působil útulně a byl u lesa ukrytý daleko od lidí a šlechty.Raphael sesednuvše z koně přistoupil k zámeckým vratům a zaklepal.Zachvíli zpoza dveří vykoukl starší měšťan.
,,Chtěl bych od vás koupit toto stavení,dobrý muži."Řekl Raphael zdvořile,ostatně tak,jako to dělal vždy.
,,Oh,to je pro mě pocta,že vy,takový vznešený šlechtic pokud mě vaše vzezření neplete,chce koupit zrovna můj zámek.Odpověděl měšťan.
,,Byl bych potěšen,kdybych jej mohl koupit teď hned."Řekl Raphael.
,,Jistě,jistě!Hned se tu můžete zabydlet!Já jen nasednu na koně,vezmu si pár věcí a je to tu vaše."Odpověděl měšťan celkem šťastně.
,,Už mám stejně nový dům."Dodal nakonec.
Raphael mu dal pár zlaťáků,vřele poděkoval a uklonil se.Amy se Raphaelovo chování velmi líbilo.Byl sice vážný a chladný,ale uvnitř to byl hodný člověk.Svým vzezřením vzbuzoval respekt.Byl docela vysoký,a jeho nadřazený pohled působil neohroženě.Když pak Raphael koně ustájil,šel si s Amy prohlédnout svůj nový příbytek.Ve vnitř vypadal zámek ale kouzelně!Všude byli červené stěny,knihovna,lovecké trofeje,nádherné koberce...
Raphael byl koupí potěšen.Amy to ani nestačila všechno vnímat.Ještě před chvílí žila ve slumu na ulici,a nyní žije v zámku.
,,Tohle je tvůj nový domov.Líbí se ti?"Zeptal se jí Raphael.
Amy kývla.
,,Až se umyješ,můžeš si vyzkoušet nové šaty."Nabídl jí Raphael.Poté ji odvedl do koupelny,napustil jí teplou vodu a podal jí ručník a župan.
Zatímco se Amy koupala,Raphael třídil různé věci a rovnal nábytek podle svého uvážení.Vždy musel vědět,kde co leží.Nakonec,když už měl práci hotovou,si vzal šavli a začal si trénovat triky.Jeho pohyby připomínali tanec a ostří šavle klouzalo lehce vzduchem.Amy už se vykoupala a zachumlaná v županu nenápadně Raphaela pozorovala.
Raphael trénoval dál,a při tom přemýšlel nad tím,jak velkou věc pro něj Amy vykonala...