Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm

23. 12. 2007

1.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm

Tento příběh píšu na motivaci mé nejlepší kamarádky,která mi ho nedávno navrhla.Jestli se bude líbit i vám,to nevím.Ale kdo chcete,přečtěte si ho :-)...a nyní už začínáme:

Po lesnatých cestách kodrcal kočár.Koňská kopyta klapala,kola vrzala,a znuděný Raphael pozoroval ubíhající stromy.Jeli docela rychle.Po chvíli Raphael zatáhl závěs a podíval se na svou matku,která seděla naproti němu.Byla to žena s dlouhými vlasy,černými jako havraní perutě,a s přísným pohledem.Na sobě měla bohatě zdobené červené šaty.Také se na něj podívala a řekla:

,,Synu,na tu slavnost musíme jít.Náš rod je velice vážený a nemůžeme si dovolit tam chybět."

Raphael se znechuceně zatvářil a odpověděl:

,,Já vím matko...ale jestli se mohu vyjádřit,netěší mě být šlechticem...šlechtické tituly jsou jen malebné pozlátko,všichni ti lidé jsou falešní a dychtiví po majetku!Samá lež a přetvářka..."

,,DOST!Nemluv takhle vznešených lidech!Zájmem šlechty je podporovat se!"Zakřičela jeho matka.

,,Můj pravý otec by se takové frašky nikdy nezúčastnil...to on byl pravý šlechtic!"Odsekl Raphael.Z očí mu sálala zloba.

,,Tvůj pravý otec zavinil,že se na nás ostatní šlechtici dívali přes prsty!To tvůj nynější otec,z toho si ber příklad!Kéž bys byl jako on..."Řekla matka a trochu snížila hlas.

,,Nikdy..."Zabručel Raphael,znovu odhrnul závěs a hleděl ven.Kéž bych byl prostý člověk...kéž bych měl jinou rodinu...kéž bych viděl znovu svého pravého otce...pomyslel si.Matky mu nebylo líto ani trochu.Byla jako ostatní.Nikdy ho nebrala jako syna,ale jako majetek...nikdy mu neprojevila trochu lásky...Při téhle myšlence Raphael smutně sklopil oči.Je už dospělým mužem a chová se k němu stále stejně...navíc díky novému otci se stal spíš překážkou a musí trpět své bratry...nemá jeho krev a tím se stává bezcenný...je jen do počtu při slavnostech,to je všechno...

Tyto události se v jeho srdci bolestivě podepsaly...raději se stal zatrvrzelý vůči všemu...city ho vždy jen ranily.

Zanedlouho však už kočár zabrzdil a dvířka se otevřela.Lomoz kočáru utichl...

Hrad

,,Vítejte Lady Sorelová,vítejte!"Pozdravil sluha a nabídl Raphaelově matce ruku,aby mohla vystoupit.Za ní pomalu vstal Raphael.

,,Vítejte Sire Sorele!"Pozdravil ho sluha.

Raphael jen kývl.Styděl se za své příjmení.Nesnášel ho stejně jako svého náhradního otce.Kráčel se svou matkou vstříc veliké hradní bráně.Hluk oslav byl slyšet až ven.

,,Chovej se slušně."Napomenula ho matka,předtím,než se vydali do vnitř.

,,Jistě matko..."Odpověděl jí otráveně.Čím blíž se pak blížili ke slavnostní síni,tím víc byl naštvaný.Nakonec vstoupili mezi hosty.,,Dobrý den!Zdravím!Vítejte!"-ozývalo se všude.Všichni šlechticové je zvídavě pozorovali a občas si něco pošeptali...Raphael jejich pokrytectví cítil.Věděl,že si šeptají o něm,a také že to asi není nic dobrého.Inu snažil se je přehlížet a šel dál.Brzy se z davu vynořili jeho tři bratři.

,,Zdravím bratře...snad se ti na dnešní oslavě bude líbit."Řekl jízlivě Septimus,nejstarší z nich.

,,Bude..."Procedil Raphael mezi zuby a snažil se ukrýt někam dál od nich.Ale to už do síně vešel Lord Sorel,jeho nevlastní otec a všechny pohledy rázem směřovaly k němu.

,,Vítejte drazí vznešení na mém velkém letním sídle!Uspořádal jsem tuto slavnost hlavně proto,aby jsme mohli probrat záležitosti týkající se temného meče Soul Edge!"Prohlásil slavnostně a všichni užasli.Pokračoval dál:

,,Soul Edge skutečně existuje!Skupina Evil Seed mi to potvrdila.Když ho získáme,ovládneme svět!"

Na to se ozval silný hlahol.Byla to skutečně zajímavá informace...i Raphael myslel,že tento meč je pouze legendou.Sklopil hlavu a přemýšlel nad tím.Z druhého konce místnosti ho z dohledu však po celou dobu nespouštěl jeden muž.Jakoby věděl,že by Raphael neznamenal pro šlechtu v budoucnu nic dobrého...

Raphael si zvláštního hosta ani nevšiml.Ještě pořád se zabýval novou informací.Přemýšlel,jak by se odsud mohl dostat někam do soukromí.Došlo mu,že jestli se šlechta zmocní meče,bude všechno nenávratně ztraceno a ze všeho jen vznikne válka pro celou Francii,možná i pro celý svět.

Letní sídlo svého otce dobře znal,a jediné místo,kde bývá klid je sklepení.Vydal se tedy kolem velké červené záclony,které visely ve slavností síni v hojném počtu,až vyšel ven.Sluhovi před síní řekl,že si jen zapomněl něco v kočáru a zahnul za roh.Potichu a nenápadně scházel níž a níž hradem.

Nevšiml si však,že stejným způsobem za ním kráčí onen pronásledovatel.Raphael došel tedy až do hradního sklepení,kde si sedl a sklopil hlavu.Sklepení působilo hrozivě-byla tam zima,šero a vlhko a také spoustu pavučin.Jediné lákadlo bylo ticho a klid,jenž Raphael ke svému hloubání velice potřeboval.Za každou cenu chtěl zabránit hrozící válce...nechtěl,aby kvůli marnosti šlechty trpěli nevinní lidé...

,,KLAP!"Ozvalo se.Znělo to,jakoby někdo zakopl.Raphael vstal a zpozorněl.Zachvíli se ozývali kroky a před ním se objevila postava muže s velkým kloboukem,díky němuž mu bylo špatně vidět do obličeje.

,,Kdo jsi!?"Řekl rázně Raphael,avšak muž vytasil dýku a zaútočil.Raphael reagoval a popadl ze zdi vyhořelou louč,jíž útok odrazil.Muž v boji pokračoval.Byl slyšet jen rychlý svist ostří a jeho záseky do dřeva louče.Nakonec však neznámý udělal chybu a chtěl Raphaelovi podkopnout nohy.Na to Raphael uskočil,chytil protivníkovu ruku a směřoval dýkou k němu.Přetahovali se,až Raphael soupeře přetlačil a zabodl mu zbraň do krku.Útočníkova ústa se jen zaplnila krví a byl konec...

Raphael neznámému poté klobouk sundal a prohlédl si řádně jeho obličej...byl to Felix Felicius...italský šlechtic,který podporoval rod Sorelů.Raphael si uvědomil,že tohle bude velký problém.Netušil,proč na něj zrovna tento šlechtic útočil...určitě si ho někdo najal...

Raphael měl na sobě ještě k tomu krev.Ze slavnosti také zmizet nemůže a navíc Felixe bude určitě někdo hledat.A také jestli ho někdo najal,bude se ten dotyčný divit,proč je ještě naživu...byl v pasti.Inu sebral všechnu svoji odvahu,vzal si s sebou pro jistotu i dýku po Felixovi a vydal se zpět do síně.Neptal se ani zděšeného sluhy,který se po pohledu na Raphaelovu krvavou košili náležitě zděsil a rozevřel hlasitě dveře.Všichni se rázem podívali na něj.

,,Kdo ho na mě poslal!"Zvolal na celou místnost.

,,Co to mluvíš!?A proč máš na košili krev proboha!?"Odpověděla zděšeně jeho matka.

,,Felix Felicius mě chtěl zabít.Teď jeho tělo odpočívá ve sklepení."Řekl Raphael a čekal na reakci.

,,Proboha!Náš přítel!"Zvolal jeho náhradní otec,Frederick Sorel a rozběhl se do sklepení.Všichni ostatní šlechtici ho následovali.Procházeli kolem Raphaela a vrhali po něm opovrženíhodné pohledy.

,,Vidím,že jsi se skutečně už začal bavit...bratře!"Řekl ještě jeden z nevlastních bratrů a škodolibě se usmál.Věděl,že teď už bude majetek patřit jen jemu a Raphael bude zavržen.

Matka radši mlčela a jen prošla...Raphael zůstal v síni docela sám.Teď už mu zbývá jen čekat,co jej za tohle potká....

Slavnost nakonec skončila,protože všichni šlechtici byli činem znechuceni.Nikdo nebral na vědomí,že to Raphael neudělal schválně a že se jednalo o sebeobranu,nýbrž každý viděl jen to,že Felix Felicius Soreli podporoval a teď se mu takhle odvděčili.

Jakmile ostatní šlechta odešla,přišel za Raphaelem jeho nevlastní otec,matka i nevlastní bratři.

,,Už nejsi Sorel!Za tento čin budeš pykat!Nikdy,nikdy jsi nebyl hoden šlechtického titulu!Ihned vypadni z mého domu!Už nejsi šlechtic,ani můj syn!"Zařval Frederick Sorel a matka i ostatní bratři jen znechuceně hleděli.

,,Dobře tedy,odcházím!"Odpověděl rázně Raphael a při odchodu práskl dveřmi.Byl rudý vzteky.Hloupost a naivita šlechty a vůbec i jeho rodiny ho urážela.Vzal si ze stáje jednoho koně a odjel zpět do Rouenu,kde byl hlavní hrad jeho rodu.Dorazil k večeru.Běžel do svého pokoje vzít si své věci.Samozřejmě svůj oblíbený rapír,nějaké zlaťáky a také jeden malý portrét...jediný portrét,na kterém je se svým otcem,Cervantesem De Leonem...

Raphael+Cervantes

...tehdy mu bylo 17 let a plavil se s otcem po Středozemním moři...jak rád by se do té chvíle vrátil!Při pohledu na obrázek ho zabolelo srdce.Inu zhluboka se nadechl a přidal ho do brašny.Poté se ještě převlékl do čistého oblečení a vzal si nějaké zásoby.Zanedlouho uslyšel příjezd kočáru...bylo na čase odejít...

Vzal si koně a objel kočár,ze kterého vycházela jeho matka.

,,Zrádče!Skončíš na šibenici!"Křičela na něj.

Raphael už na ní ani nehleděl.Akorát zmínka o šibenici ho zasáhla...to pro něj neznamená nic dobrého.Vojáci ze šlechtických úřadů by mu útěk jen zkomplikovali.Hnal koně dál,až do lesa,kde se skromně utábořil.Ještě pořád se z dnešního dne nemohl vzpamatovat.Všechno se událo tak rychle.Ze dne na den je vyděděncem a psancem.Jediné,co mu zbylo jsou jeho vlastní schopnosti,to,jestli se s tím dokáže vypořádat.Doufal,že to vydrží.Překonal už mnoho životních překážek i nepřátelských lidí.Stejně tak unikne i šlechtě,říkal si.Nakonec se uvelebil v trávě a vyčerpáním usnul.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář