Jdi na obsah Jdi na menu
 


15.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm

23. 12. 2007

15.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm

Mezitím se Amy v hradu smutně procházela.Bez Raphaela se pro ní tohle místo stalo spíše vězením.Občas vyhlédla z okna a přemýšlela,kde teď asi je a co dělá.V hradu byl až podivný klid a ticho,což Amy docela děsilo.Bez otce si připadala stále v nebezpečí.Kdokoliv mohl vniknout dovnitř a zabít ji.Sice s sebou neustále nosila Albion,ale nyní,když už se nemůže hýbat tolik jako předtím,by přeci jenom byla snadnou obětí.

Nakonec si šla zase sednout do knihovny na stůl a čekat na otce...bylo to už pro ni skoro jako rituál.Čekala s hlavou sklopenou...a najednou někdo zaklepal na dveře.Amy si trochu naivně pomyslela,že je to otec.S obrovským očekáváním je otevřela....a stál v nich Siegfried...

Siegfried 8

Trochu vyjeveně na Amy zíral...zřejmě čekal Raphaela.Ihned se ale vzpamatoval a zeptal se:

,,Kdepak máš otce?"

Amy došlo,že to je Raphaelův bratr,akorát v jiné podobě a vzpomněla si,jak moc mu ublížil.Proto neváhala a okamžitě se snažila zavřít dveře.Siegfried jí v tom ale zabránil a volal na ni:

,,Ne počkej!Nechci tvému otci ublížit ani tobě ne!Když přestaneš zavírat ty dveře všechno ti vysvětlím!"

Amy nevěděla,co má dělat.Má mu snad věřit po tom co provedl?Možná,že se přišel omluvit...inu nakonec,i když s velkým sebezapřením,nechala dveře pootevřené a pozorně na Siegfrieda hleděla.

,,Děkuji ti,že mě necháváš s tebou hovořit.Skutečně velice mě mrzí,co jsem tvému otci udělal.Ale nebyl jsem to já.Byl jsem pod mocí Soul Edge a Evil Seed a vůbec jsem nevěděl o zlu,které páchám...omlouvám se..."Řekl roztřeseným hlasem Siegfried a bylo vidět,že si to opravdu vyčítá.

Amy se ho v tu chvíli docela zželelo,a tak ho pustila dovnitř.Navíc byl z lesa a námahavé cesty celý utrmácený.Poté ho pozvala do obývací síně a uvařila mu čaj.Sedla si naproti němu a poslouchala,co jí dál bude říkat.

Siegfried poděkoval a pokračoval:

,,Tvůj otec je v nebezpečí.Měl by vědět,jaké zlo dokáže Soul Edge napáchat.Musím mu v jeho nalezení zabránit."

,,Ne!"Vykřikla rozzlobeně Amy.Raphael se přeci vydal pro Soul Edge,aby se měli dobře.

,,Proč ne?Co ti o tom otec pověděl?"Zeptal se Siegfried.

Amy mlčela a jen jakoby tiše zavzlykala.

,,Ty neumíš mluvit?Nebo...prostě nemluvíš?"Zeptal se Siegfried znovu.

Amy smutně kývla.Sama ani občas nevěděla,proč nemluví.

,,A řekneš mi alespoň jak se jmenuješ?"Zeptal se Siegfried jemně.

,,......Amy......"Odpověděla tiše Amy.

,,Amy.Dobře tedy.Najdu tvého otce a promluvím s ním.Hlavně ti slibuji,že se mě ty ani Raphael nemusíte bát.Jsem Siegfried,už žádný Nightmare."Prohlásil odhodlaně Siegfried a usmál se na Amy.

Amy v tu chvíli připadal docela milý.Nechápala,jak se z něho mohla stát taková temná zrůda.Inu odpustila mu a doprovodila ho ven.Tam se s ním rozloučila a pozorovala,jak se pomalu ztrácí v lesní cestě.

Raphael zatím vylezl zpoza křoví a nenápadně následoval mladý pár.Šel za nimi dlouho,až se onen mladík se svatým kamenem od dívky odpojil a šel směrem do hor.Raphael poté následoval jeho.Počkal,až se dostatečně vzdálí a když už byl v místě,kde momentálně nikdo jiný nebyl,vyskočil přímo před překvapeného mladíka.

,,Dej mi ten kámen a řekni mi všechno,co víš o Soul Edge."Řekl mu výstižně Raphael a napřáhl na něj šavli.

,,Ty už nejsi člověk.Temnota tě ovládá!"Zvolal mladík a otočil v ruce tyčí.Byl to Kilik.Mladý tibetský hrdina,jenž se učil umění Ling Sheng-Su.

,,V tom případě vyzkouším tvůj postřeh!En garde!"Vykřikl Raphael a zaútočil rychlostí blesku.Přesto však měl co dělat,aby ranám tyče uhnul.Po chvíli bojování se mu však podařilo Kilika shodit na záda a odkopnout mu tyč.Namířil mu špičkou šavle na krk a prohlásil:

,,Co víš o Soul Edge?"Zeptal se chladně.

,,Nic ti neřeknu!"Odsekl mu Kilik.

,,Mluv!Nebo skončíš v zatracení!"Rozkázal mu vztekle Raphael.

Kilik tedy nakonec svolil a začal: ,,Má ho Zasalamel,muž s kosou.Najdeš ho ve Ztracené katedrále."Odpověděl Kilik a nenávistně na Raphaela hleděl.

,,Děkuji,nechám tě žít.I přesto že jsem temný,nejsem takový mizera abych tvou smrtí způsobil tvé dívce bolest.Ale tohle ti vezmu."Prohlásil Raphael a nabral svatý kámen na šavli.Poté ho shodil a přímo před Kilikovýma očima rozšlápl.

,,Promiň,ale muselo to být."Řekl jízlivě Raphael a šel dál svou cestou.

Rozzlobený Kilik ho chtěl nejdříve znovu napadnout,ale nakonec si to rozmyslel-přeci jenom tenhle temný protivník byl v něčem zvláštní...a nechal ho naživu.

A tak Raphael pokračoval ve svém putování dál.Zeptal se,kde se Ztracená katedrála nachází a ubíral se tím směrem.Putoval opět několik týdnů,až se zastavil před ohromnou,v lese ukrytou katedrálou.S velkým napětím a očekáváním vstoupil do vnitř.Procházel se po naleštěné,kamenné podlaze a prohlížel si její výzdobu.Bylo tam několik krásných sloupů a soch,kolem nichž kouzelně protékala řeka,jenž se na konci svažovala ve vodopád...

katedrála

katedrála

Tu ale Raphaela ze zasněného prohlížení probudil hlas:

,,Bratře!"Ozvalo se za ním.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář