Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm

23. 12. 2007

10.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm

Po pohřbu se šel Raphael převléknout,neboť jeho oblečení bylo ještě od krve.Také si vzal masku,aby si při cestě nikdo příliš nevšiml jeho oranžových očí....

Raphael

Poté vzal jen nejnutnější věci a vydal se s Amy a Maxim směrem k přístavu.Cestou ještě koupil sobě a Amy nové šaty a výzbroj...tentokrát však tyto šaty nebyli obvykle barevné jako obvykle,ale vyjadřovali spíše smutek a temnotu...

Celá cesta k lodi probíhala mlčky,až to Amy trochu děsilo.Pořád cítila strach a čím dál víc se jí svíralo srdce...to co se odehrálo,ty hrůzy které viděla...už je nemohla pustit z hlavy.

Maxi byl také zdrcený.Najednou byl bez kapitána a bez přítele a navíc mu bylo líto Raphaela i jeho dcery.Vedl je pomalu na palubu a bez výrazu je dovedl až do kajuty.

,,Díky Maxi.Vážím si tvé pomoci."Řekl konečně Raphael.

,,Nemáš zač,příteli."Odpověděl Maxi a odešel,neboť cítil,že Raphael a Amy potřebují klid.

Raphael poprosil Amy,aby ho na chvíli omluvila,vzal si nové šaty a odešel se převléknout.Amy si sedla na postel a čekala.Po chvíli se vrátil...nebyl to už ale ten Raphael jako dřív...

Raphael

Jeho rudé oči vyjadřovali obrovskou touhu po pomstě a lehce je překrývali vlasy zčesané do obličeje.Raphaelova tvář se jinak ztrácela za širokým krejzlíkem a kolem krku měl Raphael uvázaný krajkovaný šátek.Pro toho,kdo nezná jeho citlivou stránku,budil jeho vzhled respekt.I Amy samotná se nejdřív změny trochu lekla,ale na ní se Raphael nikdy zle netvářil...ona znala pouze jeho úsměv.Přistoupil k ní a řekl:

,,Dceruško,obleč si také ty nové šaty...budou ti slušet a vyjadřovat hněv,který cítíme."Poté jí šaty podal a nechal ji odejít,aby se převlékla.Amy poslušně odešla a když se vrátila,její otec se usmál...

Amy

Kolem krku měla uvázaný jakýsi přívěsek lemovaný krajkami,z něhož viseli dolů dvě stuhy s lebkami.Šaty měla fialové a s korzetem,síťové punčochy zakrývali její jizvu a na nohou měla fialové botky s růžemi.

,,Takhle se mi líbíš.Nyní jsou naše šaty stejně temné jako my."Řekl Raphael a obejmul svou nyní ještě více mlčenlivou dceru.Nakonec se vydal za Maxim, a tak si Amy lehla na postel a odpočívala.

Maxi si Raphaela všiml hned:

,,Co je to s tebou?Vypadáš úplně jinak než jakého tě znám...kdes nechal svůj energický a živý vzhled?!"Zeptal se Maxi a pozorně si Raphaela prohlížel.

,,Raphael,kterého jsi znal,zemřel posledními událostmi...nyní už je jenom tenhle Raphael,toužící po pomstě a smysluplné budoucnosti své dcery."Odpověděl mu chladně Raphael.

,,Ale ne,co to říkáš...musíš se s tím jen vyrovnat."Prohlásil jemně Maxi,na čež se hlasitě ozval Raphael.

,,Ale s tím už se nejde vyrovnat!!Mí nepřátelé mě budou pronásledovat do konce života pokud je neodstraním!Nechci věčně prchat a působit své dceři utrpení!Zakřičel Raphael,a po krátké pomlce ztišil hlas: "Její srdce už není otevřené světu...ani už nemluví...nikdy tedy příliš nemluvila,ale nyní je to ještě horší...už se ani neusměje....ani trochu...chci,aby už zažila jen samé krásné věci."Dořekl Raphael,a trochu zoufale zklopil hlavu.

,,Máš pravdu...omlouvám se,měl jsem raději mlčet..."Odpověděl Maxi,ale Raphael ho zarazil:

,,Ne,nemůžeš za to.Nemůžeš vědět co prožívám...občas to nevím ani já sám.Avšak hodlám učinit něco velkého...ale bude to pouze pro mé dobro a pro dobro Amy,světu za jeho pohrdání ke mě už pomáhat nebudu."Poté se jen tiše nadechl a šel se procházet po lodi.

Maxi mlčel a pozoroval uzavřeného Raphaela,jak nadějně hledí na moře kolem,jak mu v mořském vánku povlává plášť a jak si vítr pohrává s jeho vlasy.

Inu,plavili se z Francie do Rumunska několik týdnů,až konečně dorazili.Maxi dal Raphaelovi peníze po jeho otci,aby si mohl koupit nový hrad.Také mu zaplatil kočár a dal mu informace o hradu,který stojí vysoko v horách a nikdo v něm nebydlí:

,,Říká se,že jsou to ruiny.Žil v něm samotný kníže Vlad,nazývaný Drákula...možná proto si ho ještě nikdo nekoupil.Kočár tě odveze až majitelem hradu.Najdeš ho v blízké vesnici,kterou ostatně budete projíždět."Řekl Maxi.

,,Děkuji ti za všechno příteli.Nechť tě provází štěstěna."Odpověděl Raphael a pomohl Amy nastoupit do kočáru.Poté si nastoupil i on a kočí pobídl koně.Jeli hlubokými lesy,do kterých jen málokdy zavítalo světlo.Občas míjeli i nějakou tu zapadlou chatrč,ve které bydleli místní dřevorubci.Amy bedlivě okolí pozorovala,aby si na novou domovinu zvykla.Nakonec se dostali až do vesnice,kde Raphael za nový hrad zaplatil a také opustil kočár.

,,Tak Amy,musíme vystoupit až k hradu.Věřím,že to zvládneme,drž se mě."Řekl své dceři Raphael a nabídl jí rámě.Amy se chytila a jejich výstup k novému domovu začal.Šli po lesnatých kopcích,občas se zastavili,protože Amy už bolela noha.Raphael jí podpíral a povzbuzoval a doufal,že už jsou blízko.Když k hradu konečně došli,byla už pomalu tma a slunce mizelo za obzor.

hrad

,,Je nádherný."Podotkl zasněně Raphael a ucítil,že s nocí se mu vrací síla.Takže oba dva neváhali a šli do nového domova.Přesto nebyli samy...celou cestu je sledovala zvláštní žena v zelených,roztrhaných šatech a kolem ramene si nesla ostrý kovový kruh.Zdálo se však,že ještě víc než Raphael ji zajímá bezbranná,těžko chodící Amy.Tahle neznámá ale nešla dovnitř.Jen z dálky hrad pozorovala,ukrytá ve stínu stromů a noci.Jako průzkumníka poslala svého havrana.

Tira 3

Sotva jen havrana políbila na cestu,ihned vzletěl k hradu.Amy a Raphael si zatím pomalu procházeli hradní prostory.Přestože někteří hrad nazývali ruinami,uvnitř byl celkem komfortní a udržovaný.Amy okouzlovali balkony,kterých měl hrad nespočet,a hned na jeden vstoupila.Chvíli se rozhlížela,až spatřila onoho zvláštního havrana...narozdíl od jiných poletujících ptáků měl červené oči...snad byl také temný.Když havran Amynu náklonnost zpozoroval,přilétl a začal se k ní lísat.Amy to nejdříve překvapilo,ale dětská hravost u ní zvítězila a aniž by ji zvláštnost zvířete udivila,řekla si,že si ho vezme s sebou do pokoje.Ukryla ho pod postel.Havran jako by ji rozuměl,tiše se skrčil a ani nedutal.Těšilo ho,že ho Amy nechce jejímu otci ukázat-musí zůstat v utajení.Raphael,aniž by něco tušil,šel dát Amy pusu na dobrou noc a uložit ji ke spánku.Poté zhasnul a odešel na hlídku,neboť cítil,že by tam mohl kdokoliv proniknout.Amy však svou únavu jen předstírala a ihned se pod postel podívala,co havran dělá.Havran přiletěl k oknu a začal do něj klovat.

Amy tušila,že se asi chce proletět,a tak okno otevřela.Havran vyletěl a už se neukázal.Spěchal ke své pravé majitelce,aby jí zakrákal o všem,co viděl.Amy chvíli čekala a byla trochu smutná,že jí havran jen tak uletěl.A tak se vrátila zpět do postele a odpočívala.

Ona zvláštní žena se jmenovala Tira.Od havrana si vše vyslechla a vydala se vstříc hradu.Jejím cílem bylo Amy zabít a získat její duši.Netušila však,že Raphael drží bedlivě hlídku,neboť to už havran neviděl.Šplhala po vysoké budově,až proskočila oknem do jedné z osvětlených místností.

Tira

Tu před se před ní hbitě postavil Raphael a aniž by se zbytečně vyptával,napřáhl svou šavli k boji.

Raphael 10

Pár vteřin bojovali...

Tira

...až ho Tira shodila k zábradlí...

Raphael 9

...a poté prokopla i přes zábradlí dolů.

Raphael

Inu neváhala a ihned za padajícím Raphaelem skočila také...

Raphael se však jejím trikem zastrašit nenechal,dopadl na nohy a rychlým úhybem se vyhnul ostří Tiřina kruhu.Poté,plný hněvu zasypával Tiru útoky.Ta takový odpor ani nečekala,a začala rychle přemýšlet,jak z boje uniknout.

,,Nemysli si,že mi utečeš!"Řekl jízlivě Raphael a sekl ji alespoň do ruky.Tira jen vykřikla a zařvala:

,,Nemám nejmenší chuť tu zemřít!"Poté rychle dalším oknem proskočila ven.Raphael nečekal a utíkal zkontrolovat Amy.

,,Amy!Amy!Jsi v pořádku!?"Zeptal se dcery rychle.

Amy kývla.

,,Byl tu někdo nakažený temnotou,kdo tě chtěl určitě zabít...ale vůbec nevím kdo to byl a proč to chtěl udělat.Neukazuj se proto příliš venku a nikoho sem nepouštěj!"Nakázal přísně Raphael.

Amy si v tu chvíli vzpomněla na havrana s červenýma očima a hned jí bylo jasné,že určitě patřil tomu dotyčnému...otci však neřekla nic.Jen si v duchu vyčítala,že ptáka pustila dovnitř a dál mlčky ležela v posteli.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

Portrét