Parodie-Lizardmanův den
Parodie-Lizardmanův den (napsal Jackal)
Uch…přichází další nádherný den…
Nemyslím si že kdokoliv na světě zažil peklo než by vyzkoušel být na mém místě:Lizardman ze Soul Caliburu.
Jsi překvapený? Myslel sis že být postava v akční hře je hromada srandy? Zamysli se ještě jednou.
.
Takhle vypadá můj den: Vstávám ve čtyři ráno, protože nějaký idiotský
dítě zaplo konzoli tak brzo, a nemám ani čas dát si nějaké kafe a
sušenky předtím než se mám nasoukat do toho otravného brnění, který mě
škábe v rozkroku a v podpaží.
Nyní mám hezkou dlouhou procházku v obvykle chladném počasí v jakékoli
aréně abych tam bojoval. Tohle je opravdové peklo, vždy to vypadá, že
šplhám dvacet tisíckrát nahoru do chrámu a padesát bilionkrát dolů do
pokladnice.
Proč jsem vždy proti někomu koho nesnáším? Vždy když příjde karta a
ukáže mi kdo je můj protivník, je to vždy idiot jako Raphael nebo ta
čubka Seong Mi-na. Nikdy nemám dobrý boj s Talim nebo Kilikem ( kteří,
musím přiznat jsou lidé pravé cti), kteří mě příležitostně nechají
vyhrát.
Myslíš se že jsem dobrý bojovník? Jasně že jsem sakra! Tenhle blbej meč
kterej svírám pro tebe je vyrobený z plastu, vole! Můj štít je z balsy!
A ty boje jsou tak úžasné! Tady přichází Raphael, máchající jeho malým
rapírem jako hodný chlapec, pózista to je, a já mám vždy říct že jsem
připraven dostat na budku předtím než začne!
Mluv o ponížení! Snažím se zaútočit na něj, on skočí za mě, hned za zadek a obvykle mě vytlačí z ringu!
"A teď příjde můj další magický trik… "
A když prohraju dostanu více modřin víc než jablko které bylo hozeno dolů ze schodů. Jsem tu sbírajíce své zbraně a myslím si:
"Můj honorář by měl bejt zasraně velkej…"
A tady přichází Raphael s jeho dementním přízvukem:
"Dobře, hodně štěstí příště."
Jo, já budu mít hodně štěstí až odhodím svůj meč a rozkopu ti ksicht.
Nyní mám pěti minutovou přestávku na kafe (bez cukru nebo mlíka), v
kavárně která je zaplněná hromadou idiotských Berserků a Asasssinů.
Po tomhle můžu jít zpět na nějaký místo, který leží nejmíň patnáct mil
odsud, a jak se tam dostanu vrátí se zpět hráč rozhodnut že chce
bojovat s ještě někým.
A doma, nemam to o moc lepší. Moje přítelkyně je víc chladnokrevná než
kterýkoliv plaz může být, a nechává mě to poznat. Když vejdu do dveří:
"Sakra, to byl zase den-"
"VÍŠ CO SE TADY DNESKA DĚLO?!"
Pracuju každý den v týdnu kromě neděle, ale ani to mi není dopřáno
trochu spánku, protože moje dívka trvá na tom abych já a děti (nejsou
moje, díky bohu) do kostela. A pokaždé když mám vstát pro bohoslužbu,
nezvednu se k obřadu, ale abych zařval něco za co bych mohl být na
ulici zmlácen, ale ne v kostele (nikdo nebojuje v domě božím, zapamatuj
si to).
Když jsem byl přes víkend hodný, moje dívky mě nechají jít ven na noc,
kdy obvykle jdu do baru s ostatníma magorama jako Astaroth, Voldo a
Yoshimitsu. Mimochodem, je to zajímavá skutečnost, ale starý Yoshi
ztratil v boji mnohem více než jeho pravou ruku. (neptejte se, my
nemáme soukromé sprchy v šatnách)
My vidíme mnohem atraktivnější hochy jako Yun-Seong a Maxi projít
okolo, a oni nám vždy věnují pohled zpoza dvaceti nebo kolika
ženskejch, který se motaj okolo nich, Víš jak to dokáže nasrat?
Ale v celku, docela to zvádam. Nosím oblek který je mi moc velký,
vybliju všechno co de a stojím venku ve sněhu dvě hodiny než si můžu
dát koupel.
Ale varuju tě:moje trpělivost začíná mizet…
A příště až vezmeš Dualshock, s nápadem nakopat mi prdel, zamysli se znovu. Protože já vím že lidi si tohle přečtou, a příště až to bude vypadat, že někdo zase vytahuje jeho meč nebo nunchaky nebo co to do hajzlu maj aby mi nakopali prdel, Já PROJDU skrz tu televizní obrazovku a pohraju si s tebou na chvilku. Uvidíme jak se bude líbit být strčen do jámy plný zasraně smrdícího zelenýho humusu v jedné aréně.