2.Loučení a shledání Raphaela a Amy
2.Loučení a shledání Raphaela a Amy
Po tom,co Raphael své dceři popřál dobrou noc,se znovu odebral na věž.Díval se na měsíc i na hvězdy a znovu hluboce přemýšlel.Tentokrát o tom,co řekla Amy.Už dlouho,dlouho nebyl zamilovaný...Jaký je to ale život...,bez lásky?Amy je sice pro něj vším,ale jeho srdce touží také po jiné ženě.Amy by aspoň měla oba rodiče.A navíc je to dívka a dívky potřebují ženskou výchovu,potřebují matku.S touto myšlenkou odešel i spát.Celou noc o tom přemýšlel...jak by bylo krásné být zamilovaný...
Bylo ráno.Raphael vstal a šel se připravit na cestu.Amy vstávala také brzy.Musela se s otcem rozloučit a rovněž mu pomáhala s přípravami.
,,Tati,mám tě ráda.Dávej na sebe hlavně pozor."Připomínala mu Amy,když mu na zádech uvazovala brnění.
,,Neboj se a pamatuj na všechno,co jsem ti včera řekl."Odpověděl jí Raphael.
Zanedlouho už byl Raphael připraven vyrazit.Měl šavli,nějaké peníze,oděv vhodný k boji,ale nemohl s sebou vzít svoji milovanou Amy.
,,Amy,buď hodná holka,zatímco budu pryč.Pamatuj,že se vrátím a že splním slib,který jsem ti dal.Neboj se o mě a udržuj náš hrad stále tak krásný."Řekl při loučení dceři.
,,Dobře,tatínku.Jen mám ještě jednu prosbu,můžu tě naposledy obejmout?"Zeptala se smutná dcera.
Raphael kývl a Amy se k němu pevně přitiskla...
,,Neboj,není to naposledy.Sbohem..."Řekl jí ještě rozhodnutý Raphael.Nemohl už déle smutnit.Potřebuje být na tak velkou cestu v klidu.
,,Sbohem..."Řekla Amy a dívala se na odcházejícího otce,který za každou cenu skrýval emoce,aby mu netekly slzy.Když odešel,posadila se a ještě chvíli smutněla...
Raphael si jako první cíl učinil zbavit okolí svého hradu nebezpečných vojáků,kteří by klidně mohli kdykoliv na hrad zaútočit.Amy musí být v bezpečí.Když prošel lesem,k jeho údivu už před lesní cestou založili vojáci tábor.Raphael se zůčastnil mnohých bitev i jako velitel.Proto věděl,že nejdůležitější je zabít generála.Čekal tedy,až se setmí a bude moci generála potichu zavraždit.Čekal dlouho,až se tma konečně snesla.Vojáci zhasli,stráže usnuly a Raphael pro jistotu zbavil života i je.Poté se tiše přikradl do generálova stanu.Generál neměl jedno oko a celkově to byl muž velmi nedůvěryhodného vzhledu.Raphael by nesnesl,kdyby mu někdo takový zabil dítě.Šavle projela generálovým krkem,aniž by se stačil vůbec probudit.Raphael si ještě o jeho plášť otřel krvavou zbraň a odešel.Pak ještě ukradl vojákům jednoho koně,aby měl cestování snažší.
Jel tedy pozbytek noci směrem k francouzskému přístavu.Potkával cestou spoustu poutníků a také spoustu žebráků-ihned se mu vyjevil obraz Amy,která byla také jedním z nich.Těm nejmladším hodil alespoň zlaťák,za který vždy dostal spoustu díků.Kůň byl už celý zpěněný a utahaný,a tak se jeho cupitání pozvolna měnilo v loudavou chůzi.Raphael tedy udělal krátkou přestávku,dal koni napít a vyjel znovu.Ráno už byl v přístavu.Tam koně výhodně prodal,nebot´ koně na lodní palubu stejně nesmí.Čekal na první lod´ do Německa.Jediná,která měla namířeno tam,byla lod´ s názvem Leon.Od pohledu nevypadala příliš lákavě,ba vypadala skoro strašidelně,ale Raphael byl neohrožený muž a nebál se ani pirátů,kteří byli pravděpodobně jejími majiteli.Šel tedy požádat někoho z paluby,jestli by mohl dostat na lodi místo.Jeden člen posádky s ním souhlasil a slovo kapitána dostal také.
,,Vy nevypadáte chudáka,pane."Řekl Raphaelovi ten muž.
,,Ne,to opravdu nevypadám."Odpověděl mu diplomaticky Raphael a šel dál.Dobře věděl,že před těmito lidmi nesmí dát nejevo svůj šlechtický původ,i když dobře věděl,že ho piráti už zřejmě prokoukli.
Kajuta,kam byl ubytován,se ke šlechticovi vůbec nehodila,ale nemohl si vybírat.Po zemi běhaly krysy a bylo tam vlhko.Postel,která tam byla,by se hodila spíše do cely.Tak se Raphael radši díval oknem na moře a pod kabátem skrýval šavli.Tady nebezpečí číhalo na každém rohu.Ani se nedozvěděl,kdo je kapitánem.
Loď plula nesnesitelně pomalu,houpala se a bylo slyšet jen vrzání trámů a svist mořských vln.Malá posádka lodi zatím nahoře uklízela,hlídala plachty,a někteří hráli karty.Přesto bylo vidět,jak všichni čekají,až jejich nový cestující vyjde ven.
,,Hej,kdo je ten novej cestovatel!!"Řekl huronským chraplavým hlasem mohutný vousatý muž,se zvláštně zbarvenou kůží.
,,Nevíme pane,ale asi to bude nějaký šlechtic."Odpověděl jeden pirát.
,,Hm...určitě měl blonďatý až plavý vlasy,nadřazenej výraz,šlechtický hadry...to musí bejt Sorel.Jinej šlechtic by se z Rouenu nehnul.Ale co má ten šašek jen za lubem?Určitě by tu svou žebráckou holku neopustil jen tak.Na to je moc velkej slaboch.Bude lepší,když se ho zbavím dnešní noc..."S těmito slovy odešel ten muž do horní kajuty.
Piráti se jen na sebe podívali...dobře znali všechny nepřátele svého kapitána.Pak se konečně snesla tma.Raphael si lehl na svou odpornou postel a pod polštář si založil šavli.Nespal,jen zavřel oči a dobře poslouchal.Po pár minutách uslyšel za dveřmi kroky.Zbystřil ještě víc.Potom už jen lehce zaskřípala klika a ve dveřích se objevil onen muž z paluby...
Držel v rukou dvě katany a jeho svítivé oči vypovídali o tom,že je démon.
,,Cervantes De Leon.To jsem mohl tušit.Copak tě ještě baví požírat lidské duše,ty zrůdo?"Řekl mu rázně Raphael a hbitě vyskočil s postele.
,,Raphael Sorel...A copak ty ve světě hledáš?Šel jsi snad na procházku?Brzy se taky staneš démonem,tvoje oči už mají hezky oranžovou barvu...ale to ti nedovolím...spolykám tvou duši dřív než se proměníš!!!"Zařval Cervantes a vrhl se na Raphaela s rozpřaženými katanami.
Souboj to byl urputný.Raphael jen tak tak odrážel sekance obou zbraní.Dobojovali se až na palubu.Boj ještě ztěžovalo vlnobití,které se rozputalo.Oba bojovníci byly pohyby lodi strháváni ze strany na stranu.
,,Tvou duši vysaju a tělo předhodím žralokům,mořský červe!"Křičel Cervantes.
Raphael na jeho výzvy nereagoval,ale přemýšlel,jak by se otravného protivníka co nejrychleji zbavil.Zatlačil tedy rozzuřeného piráta tlačit na kraj paluby.Oba muži si nyní hleděli zblízka do očí a drtili se svou silou.Zakrátko už se Raphael finálně rozpřáhl a jedním švihem sekl Cervantese do tváře.Ten se zapotácel konečně až na kraj,kde ho Raphael plnou silou zkopl do moře.Loď plula dál.Cervantes se topil ve vodě a něco na Raphaela volal,i když burácející moře vše přehlušilo.Raphael se celý zpocený otočil.Nashromáždili se tam ostatní piráti.Co se jim honí hlavou?Říkal si Raphael.Bude snad muset znovu bojovat?
Místo toho ale všichni piráti volali hurá a děkovali mu,že je osvobodil od démonického kapitána.Stal se alespoň námořním hrdinou.Slíbili mu také bezpečné dopravení do Německa.Inu plavba trvala ještě týden.Nakonec se Raphael vylodil v Hamburku.Bylo tam spoustu krámků a davy lidí.Byl to však oproti Rouenu velký rozdíl.Nechodili tam jen žebráci,ale i rytíři,šlechtici a bohatí měšťané.I když město mělo středověký nádech,bylo krásné.Raphael se stavil v jedné hospodě.Najedl se a popíjel víno,které se v Německu těšilo velké oblibě.U nedalekého stolu seděla podivná osoba zahalená v kápi,která Raphaela jakoby pozorovala.Raphael pro jistotu nosil na obličeji masku,aby nebyly tolik vidět jeho oranžové oči.Přesto tato osoba asi tušila,že je nakažený temnotou a nijak se jí to nelíbilo.Raphael dopil svoji sklenku,zaplatil a odešel.Vyšel kousek od hospody a trochu se poohlédl.Ta osoba ho sledovala.Napadlo ho jediné.Vejít někam,kde nejsou lidi a tam si to s dotyčným vyřídit.Zabočil tedy do jedné uličky,kde nikdo nebyl.Zachvíli se před ním ta osoba objevila.
,,Co chceš!Kdo jsi!" Zeptal se jí Raphael.
,,Smrt všeho temného!"Vykřikl neznámý člověk,z poza hábitu vytáhl dýku a řítil se na Raphaela.To ale netušil,že Raphael je v boji tak dobrý.Raphael pouhýma rukama osobu chytil,vytrhl jí dýku a zkroutil jí ruce za záda.
,,Kdo jsi!"Ptal se přísně.
Odpovědi se ale nedočkal.Neznámý s sebou jen neustále škubal,jak se chtěl z jeho sevření vykroutit.Raphael si tedy odvázal svůj šátek,který nosil kolem pasu a svázal mu ruce.Potom ho k sobě otočil a strhl mu kápi z obličeje...byla to žena.
Zůstal chvíli překvapený.Měla dlouhé hnědé vlasy a jiskřivé oči,které ho vzdorovitě pozorovali.
,,Kdo jste,madam?"Zeptal se už trochu mírněji.
,,Jsem markýza Karol von Marc!Jestli mě nepustíte a zabijete,budete mít velké problémy!"Odsekla mu Karol.
,,Tak šlechtična...já jsem také šlechtic,lord Raphael Sorel a zabít vás nechci.Mimochodem začala jste si vy!"Odpověděl jí Raphael a sundal si nachvíli masku,aby i ona spatřila jeho tvář.
,,Chtěla jsem se jen zbavit dalšího temného vraha!Ale jestli mě pustíte,už vás nechám být.Tak pusťte mě!"Rozkázala.
Raphael jí tedy pustil.Neměla by mu jak ublížit.Zvláštní markýza ihned utekla.Raphael byl ještě chvíli učarovaný tímto setkáním.Měla hezké oči...i když byla rozzlobená,byla v nich vidět laskavost a moudrost.V duchu doufal,že se s ní ještě setká.Pak se opět upravil a šel dál.Potřeboval najít nějaké informace o Soul Edge.Ale který člověk o něm něco ví?Mohl se aspoň zeptat té Karol.Nu,co naplat,snad někoho informovaného najde.Chodil po tavernách i hospodách,ptal se,ale zbytečně.Nikdo nic nevěděl anebo možná ani nechtěl vědět.Až Raphaela napadlo zeptat se na místo,kde žije markýza Karol von Marc.Jeden šlechtic mu řekl směr.Bylo však již pozdě a Raphael se pro dnešek šel ubytovat v jedné noclehárně.Ráno se vzbudil a dlouhou dobu se věnoval úpravě svého zevnějšku.Raphael měl mnoho stylů.Jednou měl vlasy rozlítané,jindy napomádované dozadu,jindy měl kabát a jindy zase lehký šermířský oděv,jindy se do hladka oholil a jindy si nechal malou bradku...ovšem hlavně se musel líbit sám sobě,i když dnes ještě navíc markýze.Vyměnil si oblečení a ponechal si malou bradku a rozpuštěné vlasy.S pocitem dobře vykonané práce si šel objednat kočár.Kočárů bylo v Hamburku plno,protože místní si na chov koní docela potrpěli.Zanedlouho už byl na cestě.Sledoval ubíhající krajinu a myslel na Karol.Snad jejich setkání neskončí stejně,jako když mu bylo 15.Pak konečně kočí zastavil a Raphael vystoupil.Stál před ním mnohem menší hrad,než má on,ba byl to spíše zámek.Zato byl ale hezky udržovaný.U brány nebyli stráže...že by Karol žila také tak sama?Vstoupil tedy na dvůr,a pak zaklepal na dveře.Dlouho se nic neozývalo.Raphael se rozhlédl...
,,Markýzo,počkejte!"Zavolal na Karol,která ho celou dobu nenápadně pozorovala z okna.Karol zmizela za závěsem.Za chvíli však vyšla na balkon.
,,Co mi chcete,lorde!?"Řekla nedůvěřivě.
,,Přišel jsem za vámi...chci s vámi hovořit.Přísahám,nejdu vám ublížit i když jsem nakažený temnotou!Stále jsem ještě člověk a...potřebuji vaši pomoc..."Odpověděl trochu posmutněle Raphael.
Karol ani nevěděla proč,ale pozvala lorda dál.Snad jí to nakazovala její laskavost...cítila,že mu chce pomoct...Dnes už to ale nebyla taková zákeřná děva,nýbrž milá a trochu zakřiknutá princezna,do které se Raphael ihned zahleděl...
Začal vyprávět celý svůj příběh-o Amy,o svém hradu,o tom,jak mu jeho dcera několikrát zachránila život a jak moc se mu po ní stýská a o jejich nakažení temnotou a tím i o důvodu,proč hledá Soul Edge.Karol jeho vyprávění vyslechla a zamrzelo jí,že ho chtěla zabít...
,,Víte,moc mě mrzí,že jsem vás chtěla zabít.Myslela jsem,že si v temnotě libujete a že jen chcete zabíjet nevinné lidi...já totiž nesnáším bezpráví."Vysvětlila mu.
,,Ne,nemohla jste můj život znát,nemusíte se omlouvat a jestli ano,tak vám promíjím."Řekl Raphael a podíval se na ní tajemnýma očima.
Karol se trochu začervenala.Byl to velmi milý muž.Potom řekla:,,Chci,aby jsme byli přáteli..pomohu vám kdykoliv budete chtít a...můžete spát u mě..."
Tak tohle Raphael nečekal,ale byl mile překvapen a ihned řekl:Děkuji markýzo,ale nebude vám to vadit...no...že tu budu spát?"
,,Ne,nyní jsme přáteli.Ale už mi neříkejte markýzo a tykejte mi.Říkejte mi Karol.Jinak co se týká Soul Edge,znám někoho,kdo o něm ví hodně."Řekla a pokračovala:
Ten člověk se jmenuje Siegfried Schtauffen.Je rytířem a je to můj známý.Často se sdržuje v ruinách Ostrheinsburgu.On už Soul Edge viděl na vlastní oči..."
,,Siegfried...jinak chtěl jsem ti ještě říct,že mi také můžeš tykat a říkat mi jménem."Nadhodil Raphael,načež se Karol mile usmála.Takhle si povídali ještě dlouho,až přišel čas spát.Karol Raphaelovi přenechala pokoj,ve kterém spali její rodiče.
,,Tak tedy...dobrou noc,Raphaeli..."Řekla mu při odchodu do svého pokoje Karol.
,,Dobrou noc,princezno Karol..."Řekl jí s něhou Raphael.Karol se usmála a začervenala.
Když pak Raphael ležel,myslel na spoustu věcí.Na Soul Edge,na Karol,a na Amy...
Amy tou dobou také už spala.Hrad stejně ale bez otce neznamenal nic.Přemýšlela o tom,kde zrovna může být a jak asi spí.
Karol zase myslela na Raphaela,a na to,jaká je asi jeho adoptivní dcera.Co když mezi ní a Raphaelem vznikne taková láska,že odjede k němu domů?Jak jí asi dcera přijme?To se ale zatím určit nedalo.A tak myslela na Raphaelovo úžasně zdvořilé chování,na to jak je milý...zřejmě se beznadějně zamilovala na první pohled.Zná ho chvíli a už mu důvěřuje...ještě nikdy se nechovala takhle otevřeně...